Co mají společného rok 1939 a 1989? Oba listopadové dny spojuje odvaha lidí, kteří se rozhodli ozvat a postavit za své hodnoty.
Co mají společného rok 1939 a 1989? Oba listopadové dny spojuje odvaha lidí, kteří se rozhodli ozvat a postavit za své hodnoty. Právě těmto dvěma historickým událostem jsme na naší škole věnovali projektový den, během kterého žáci poznávali nejen historii, ale také to, jak se život v naší zemi za poslední desetiletí změnil.
Žáci 1. stupně se tématu věnovali ve svých třídách. Povídali si o událostech 17. listopadu, luštili tajenky a prostřednictvím únikové hry objevovali nové informace.
Žáci 2. stupně zahájili den ve třídách, kde pracovali se symboly 17. listopadu, texty a krátkými videoukázkami. Poté si mohli vybrat dvě aktivity z pestré nabídky připravené napříč třídami. A bylo opravdu z čeho vybírat! Někteří se pustili do pečení retro zákusků, jiní fotografovali významné budovy v našem městysi a porovnávali, jak se od roku 1989 proměnily. Vznikaly také titulní stránky novin, módní koláže zachycující tehdejší oblečení a oživily se retro deskové hry. Dobrodružnější povahy se vydaly na terénní exkurzi na Jestřábí skalku, místo spjaté se skautingem. Jiní si vyzkoušeli práci reportérů a připravovali rozhovor s politickým vězněm, kterého ztvárnila umělá inteligence. Nové informace žáci získávali také prostřednictvím únikových her a křížovek, porovnávali možnosti cestování před rokem 1989 a dnes nebo měli možnost prožít hodinu branné výchovy. Kreativně založení žáci výtvarně zpracovávali významné osobnosti spojené se 17. listopadem 1989.
Během dne se tak historie propojila s tvořením, poznáváním, hrami i praktickými činnostmi. Fotografie a výsledky žákovské práce si budou moci všichni prohlédnout na připravované školní výstavce.
Věříme, že si žáci kromě nových poznatků odnesli také důležité uvědomění – že svoboda, možnost říct svůj názor, cestovat, rozhodovat o svém životě a svobodně se scházet nejsou samozřejmostí. Jsou výsledkem odvahy lidí, kteří se nebáli vystoupit a ozvat se. A právě proto stojí za to si jejich příběhy připomínat.
Mgr. Jana Bechná















